Casting story vol. 1

8:00

Procházela jsem si články, které jsem tu na blogu dřív publikovala, a došlo mi, že jsem hodně dlouho nevyprávěla o žádném castingu. Přitom jsem se před pár lety těšila, až na nějaký půjdu, jen proto, abych o něm mohla napsat. 

Včera jsem byla na castingu na přehlídku, která proběhne v rámci nějaké otevíračky na Chodově. Raději nebudu zmiňovat víc, abych neprozradila nějaké tajemství. 
V SMS jsem měla napsáno, že casting bude mezi 16:30-17:30. Jelikož nerada chodím pozdě a potřebovala jsem být rychle doma, šla jsem tam už na 16:10. Celkem jsem se zděsila, když jsem před sebou uviděla asi 20 dalších holek. Hurá. Pravděpodobně se snažili holky pozvat na určité časy, ale samozřejmě to nevyšlo. Naštěstí jsem spoustu z nich znala, a tak to nebyla taková hrůza. Chvíli jsem čekala venku, a pak jsem šla odevzdat setkartu, na kterou mi napsali pořadové číslo. 30. Ten, který si od nás kartu bral, se jen tak z ničeho nic zeptal, jestli chodíme do školy (za mnou stály další dvě holky). Všechny jsme přitakaly a on se mě ještě zeptal, co studuji. Říkám humanitní vědy na Karlovce a zezadu se ozve: Jee, ty jsi taky na FHS? Nakonec jsme tam byly z FHS tři. Hned bylo o čem povídat po zbytek čekání. 
Vyfotili si mě, a potom, co jsem přišla na řadu, jsem se měla projít v podpatcích. Odkývali to a ještě mě poslali posadit. Jakmile si takhle vybrali další dvě holky, pozvali si nás znovu před sebe. Chtěli ještě natáčet nějaké video, a tak jsme dostaly za úkol zahrát dvě scénky. Jako první jsme si měly představovat, že jsme v přírodě, že k nám přilétá ptáček, sedne si nám na ruku, a pak odletí. Jasně, jasně. Muselo to v našem podání vypadat opravdu ,,přirozeně a nenuceně". Vůbec jsem netušila, co mám dělat se svou druhou rukou, a hlavou mi běžela jedna jediná myšlenka - můžu na toho ptáčka sahat nebo by pak uletěl? Naneštěstí hraní netrvalo dost dlouho na to, abych došla k nějakému závěru. Druhá scénka spočívala v tom, že jsme si měly představit, jak nám vlají ve větru vlasy a my si s nimi hrajeme. To už bylo popravdě o něco lepší, ale i tak. Ka-la-mi-ta. Možná by to bylo lepší, kdybychom nestály takhle tři vedle sebe a skrze okna se na nás nekoukalo nespočet zvědavých očí... ale co se dá dělat. Uvidíme. 

Máte nějaké podobné vtipné ,,herecké" zkušenosti?



Na castingu jsem bohužel nic nefotila, a tak alespoň takhle. 12. jsem oslavila své narozeniny a celý den jsem na hlavě nosila tuhle čelenku. Možná jsem v hloubi duše trochu doufala, že bych mohla v mekáči dostat dortík zdarma, ale bohužel se tak nestalo. Dostalo se mi jen podivných pohledů. Ale co, za zkoušku to stálo.  


Facebook | YouTube | Instagram | ASK   

You Might Also Like

4 komentářů

  1. Tak to mě asi nenapadlo, že něco takového po vás budou chtít. :D Já teda žádné takové zkušenosti nemám, i když jsem slyšela, že třeba na přijímačkách na uměleckých školách chtějí po studentech dost zajímavé věci. Ale tam to dává trochu víc smysl. :D
    Young, wild and free

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky by mě to nenapadlo, měl to být původně jen casting na přehlídku. Castingům na reklamy jsem se začala raději dobrovolně vyhýbat. To je vždycky kalamita. :D Umělecké školy to zkrátka asi vyžadují. :/

      Vymazat
  2. Po mě chtěli na castingu ať dělám, že jdu po ulici a najednou foukne vítr a nadzvedne mi sukni jako Marylin Monroe. Nebo jsem měla dělat, že jdu na piknik a roztahnout si jakože deku, a sednout si na ni a opalovat se :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha, no tak ta deka je vážně skvělá. Scénky, kdy musíš manipulovat s něčím velkým, co tam není, jsou ,,nejlepší''. :D

      Vymazat

Popular Posts

Like us on Facebook

Subscribe